Drobečková navigace

Úvod > Aktuality > Poselství papeže Františka k postní době 2022

Poselství papeže Františka k postní době 2022



Datum konání:
2.3.2022
Datum ukončení:
31.3.2022

Poselství Svatého otce Františka k postní době 2022

Dokument ke stažení ve formátu pdf:211209_Poselství k postní době 2022_CZ_KOR.pdf

„Když prokazujeme dobro, nesmíme přitom propadnout únavě. Vydržíme-li,
dočkáme se doby, kdy budeme sklízet. Dokud tedy máme ještě čas, prokazujme
dobro všem.“ (Gal 6,9–10a)


Milé sestry a milí bratři,
postní doba, která nás provází k oslavě smrti a vzkříšení Ježíše Krista, je dobou
příhodnou pro osobní i společnou obnovu. Ku prospěchu letošní postní doby nám
poslouží zamyšlení nad výzvou sv. Pavla Galaťanům: „Když prokazujeme dobro,
nesmíme přitom propadnout únavě. Vydržíme-li, dočkáme se doby, kdy budeme
sklízet. Dokud tedy máme ještě čas (kairós), prokazujme dobro všem“ (Gal 6,9–11)

Zasévání a sklizeň


Svatý apoštol Pavel v tomto úryvku předkládá obraz setby a sklizně (srov. Mt 13),
který byl Ježíšovi blízký. Používá při tom výraz chairós neboli čas příhodný pro
zasévání dobra s výhledem na sklizeň. Který čas je pro nás oním příhodným?
Bezesporu je jím doba postní, ale je jím i celý náš pozemský život, jenž se v době
postní určitým způsobem zrcadlí.1 Jak to ukazuje evangelijní podobenství
o bohatém člověku, který považoval za životní štěstí velkou úrodu nakupenou ve
stodole (srov. Lk 12,16–21), převažuje v našem životě až příliš často nenasytnost,
pýcha, touha vlastnit, hromadit a konzumovat. Doba postní nás vyzývá, abychom se
obrátili, změnili své smýšlení a uvědomili si, že pravda a krása života nespočívají
natolik v tom, co máme, ale co darujeme, nikoli v tom, co hromadíme, nýbrž v tom,
jak zaséváme a sdílíme dobro.


Rolníkem je především sám Bůh, které stále velkodušně „hojně rozsévá do naší lidské
rodiny semena dobra“.2 Jsme zváni, abychom v této postní době odpověděli na Boží
dar přijetím jeho slova, které je „plné života a síly“ (Žid 4,12). Vytrvalé naslouchání
Božímu slovu dává v nás zrát vnímavé bdělosti k jeho skutkům (srov. Jak 1,21), které
přináší v našem životě plody. Už toto nám působí radost. Ještě větší je však povolání
být „Božími spolupracovníky“ (1 Kor 3,9), tedy dobře využívat svého času (srov. Ef
5,16) ke konání dobra, a tak zasévat. Povolání zasévat dobro nelze vnímat jako zátěž,
nýbrž jako milost, kterou nás Stvořitel vtahuje do své velkorysosti, abychom i my
spolu s ním přinášeli plody.


A sklizeň? Nezaséváme snad hlavně s výhledem na úrodu? Zajisté. Svatý Pavel
připomíná těsné sepětí setby a sklizně, když říká: „Kdo rozsévá skoupě, skoupě bude
také sklízet, a kdo rozsévá požehnaně, požehnaně bude také sklízet“ (2 Kor 9,6). Co
je to ale za úrodu? Dobrá setba přináší především plody pro nás, pro naše
každodenní vztahy, a to i nepatrnými dobrými skutky. Žádný, ani ten nejmenší
skutek lásky, žádné „velkodušné úsilí“ pro Boha nepřijde nazmar.3 Jako se strom
pozná po ovoci (srov. Mt 7,16.20), tak i život plný dobrých skutků je plný světla (srov.
Mt 5,14–16) a šíří ve světě Kristovu vůni (srov. 2 Kor 2,15). Služba Bohu, osvobozená
od hříchu, dává uzrát plodům spásy pro všechny (srov. Řím 6,22).


Ve skutečnosti je nám dáno uvidět jen malou část z plodů, které jsme zaseli, podle
evangelijních slov „jiný rozsévá a jiný sklízí“ (Jan 4,37). Když zaséváme ve prospěch
druhého, máme účast na velkorysosti Boží: „Je proto opravdu ušlechtilé vkládat
naději do skryté síly semene dobra, které rozséváme, a tak začít procesy,
jejichž plody budou sklízet jiní.“4 Když zaséváme dobro ve prospěch druhých,
osvobozujeme se od ubohého vypočítávání vlastních výhod, propůjčujeme svým
činům nezištnost a otvírají se nám úžasné a milostiplné obzory Božího záměru.


Boží slovo nám otevírá oči a rozšiřuje náš pohled: říká nám, že opravdová úroda je
úroda eschatologická, v den, ve kterém už slunce nezapadá. Zralý plod našeho života
a našich skutků je „úroda pro věčný život“ (Jan 4,36), která pro nás bude „pokladem
v nebi“ (Lk 12,33; 18,22). I Ježíš, aby vyjádřil tajemství své smrti a vzkříšení (srov. Jan
12,24), užívá obraz semene, které umírá v zemi a tak přináší plody. Svatý Pavel se pak
vrací k tomuto obrazu, když hovoří o vzkříšení našeho těla: „Tak je tomu i se
vzkříšením mrtvých. Do země se klade tělo, které podléhá zkáze, vstane však tělo,
které zkáze nepodléhá. Do země se klade tělo, které budí ošklivost, vstane však tělo,
které budí úctu. Do země se klade tělo slabé, vstane však silné. Do země se klade tělo
živočišné, vstane však tělo zduchovnělé. Jako je tělo živočišné, tak je i
zduchovnělé“ (1 Kor 15,42–44). Tato naděje je velikým světlem, které přináší
zmrtvýchvstalý Kristus do světa: „Máme-li naději v Krista jen v tomto životě, pak jsme
nejubožejší ze všech lidí. Ale Kristus z mrtvých vstal, a to jako první z těch, kteří
zesnuli“ (1 Kor 15,19–20), aby ti, kteří jsou s ním niterně spojeni skrze lásku a jsou mu
„podobní v jeho smrti“ (Řím 6,5), byli mu tak podobní i v jeho zmrtvýchvstání (srov.
Jan 5,29). „Tehdy budou spravedliví v království svého Otce zářit jako slunce“ (Mt
13,43).


„Když prokazujeme dobro, nesmíme přitom propadnout únavě“


Kristovo vzkříšení vdechuje život pozemské naději, skrze „velkou naději“ na věčný
život vkládá do doby přítomné zárodek spásy.5 V trpkých zklamáních z mnoha
nesplněných snů, v obavách z různých hrozeb, v beznaději naší chudoby upadáme
do pokušení uzavřít se do vlastního individualistického egoismu, stáváme se
lhostejnými vůči utrpení druhých. Ani nejlepší zásoby však nejsou v praxi
nevyčerpatelné: „Junáci zemdlí a unaví se, rekové klopýtají slabostí“ (Iz 40,30). Bůh
však „znavenému dává sílu, bezmocnému rozmnožuje zdatnost (…). Ti, kteří doufají
v Hospodina, nabývají sil, jak orli dostávají křídla, běží a neumdlí, jdou bez
únavy“ (Iz 40,29.31). Doba postní nás zve, abychom svou víru a naději zaměřili
na Pána (srov. 1 Petr 1,21), protože jen s pohledem upřeným na Ježíše Krista
zmrtvýchvstalého (srov. Žid 12,2) můžeme odpovídat na apoštolovu výzvu: „Když
prokazujeme dobro, nesmíme přitom propadnout únavě“ (Gal 6,9).


Když se modlíme, nepropadejme únavě. Ježíš nás naučil, že je třeba se „stále modlit a
neochabovat“ (Lk 18,1). Potřebujeme se modlit, protože potřebujeme Boha.
Domníváme-li se, že si vystačíme sami, hluboce se mýlíme. Během pandemie jsme se
mohli dotknou své osobní i společenské slabosti. Díky této postní době můžeme
zakoušet útěchu víry v Boha, bez které nemůžeme mít jistotu (srov. Iz 7,9). Nikdo se
nezachrání sám, protože všichni jsme na stejné lodi uprostřed bouří historie.6
Především však se nikdo nezachrání bez Boha, protože jen velikonoční tajemství
Ježíše Krista přináší vítězství nad temnými vodami smrti. Víra nás nezprošťuje
životních útrap, dává nám ale možnost jimi projít ve spojení s Bohem v Kristu
s velkou nadějí, která neklame a jejímž důkazem je láska, kterou Bůh vlil do našich
srdcí skrze Ducha Svatého (srov. Řím 5,1–5).


Nepropadejme únavě při vykořeňování zla ze svého života. Kéž tělesný půst, ke
kterému nás postní doba vybízí, posílí našeho ducha v boji proti hříchu. Nikdy
nepřestávejme prosit o odpuštění skrze svátost smíření. Víme přece, že Boha nikdy
neomrzí odpouštět.7 Nikdy neochabujme v boji proti žádostivosti. Je to slabost, která
nabádá k egoismu a k různým podobám zla. V každém století najde svou cestu, aby
vtáhla člověka do hříchu.8 Jedním z nebezpečí je závislost na digitálních médiích,
které vykrádají mezilidské vztahy. Postní doba je příhodná k tomu, abychom se
těmto nástrahám postavili, a naopak začali pracovat na celistvé mezilidské
komunikaci,9 která spočívá v „reálných setkáních“,10 tváří v tvář.

Nepropadejme únavě v činorodé lásce ke každému bližnímu. Rozdávejme v této postní
době almužnu s radostí (srov. 2 Kor 9,7). Bůh, „který poskytuje rozsévači semeno a
chléb k jídlu“ (2 Kor 9,10), se o každého z nás postará. Nejen o to, abychom měli co
jíst, nýbrž abychom mohli štědře prokazovat dobro druhým. Celý náš život má být
časem zasévání dobra. Využijme proto zvláště postní dobu k tomu, abychom
pečovali o lidi kolem nás, abychom na cestách životem byli nablízku sestrám a
bratřím, kteří jsou raněni (srov. Lk 10,25–37). Postní doba je dobou příhodnou,
abychom lidi potřebné hledali, nikoli se jim vyhýbali; abychom se tomu, kdo touží po
vyslechnutí a dobrém slově, ozvali, a ne ho ignorovali; abychom toho, kdo je
osamocený, navštívili a neopustili ho. Prokazujme opravdu dobro všem, udělejme si
čas na nejmenší a bezbranné, opuštěné a pohrdané, diskriminované a
marginalizované.

Vydržíme-li, dočkáme se doby, kdy budeme sklízet“


Postní doba nám každý rok připomíná, že „dobrotivosti spolu s láskou, spravedlností
a solidaritou nedosáhneme jednou provždy. Musejí se uskutečňovat každý den“.12
Prosme tedy Boha o trpělivou vytrvalost rolníka (srov. Jak 5,7), abychom neztráceli
trpělivost v konání dobra krok za krokem. Kdo upadne, ať vztáhne ruku k Otci, který
nám pokaždé pomůže vstát. Kdo zbloudil, ošálen posedlostí Zlého, ať nemešká
a vrátí se k tomu, který „mnoho odpouští“ (Iz 55,7). V této době obrácení nacházejme
oporu v Boží milosti a v církevním společenství a nikdy neochabujme v zasévání
dobra. Půst připraví půdu, modlitby ji zkypří, dobrosrdečnost ji zúrodní. Máme jistotu
víry, že „vydržíme-li, dočkáme se doby, kdy budeme sklízet“ (Gal 6,9) a s vytrvalostí
se nám dostane splnění slibu (srov. Žid 10,36) pro spásu naši a druhých (srov. 1 Tim
4,16). Když budeme žít bratrskou lásku ke všem, jsme spojeni s Kristem, který dal svůj
život za nás (srov. 2 Kor 5,14–15) a budeme okoušet radost nebeského království, kdy
Bůh bude „všechno ve všem“ (1 Kor 15,28).


Panna Maria, z jejíhož lůna se zrodil Spasitel a která uchovávala všechno ve svém
srdci a rozvažovala o tom (srov. Lk 2,19), ať nám vyprosí dar vytrvalosti a je nám svou
mateřskou něhou nablízku, aby tento čas obrácení přinesl plody věčné spásy.


Dáno v Římě u Sv. Jana Lateránského dne 11. listopadu 2021, v den památky sv.
Martina, biskupa


František


Kalendář akcí

P Ú S Č P S N
29
Program bohoslužeb v srpnu
30
Program bohoslužeb v srpnu
31
Program bohoslužeb v srpnu
1 2
Minifestiválek farní zahrada 22
3
Dny stvoření 2022
Synoda o synodalitě
4
Dny stvoření 2022
Synoda o synodalitě
5
Dny stvoření 2022
Synoda o synodalitě
6
Dny stvoření 2022
Synoda o synodalitě
7
Dny stvoření 2022
Synoda o synodalitě
8
Dny stvoření 2022
Synoda o synodalitě
9
Dny stvoření 2022
Synoda o synodalitě
10
Dny stvoření 2022
Pouť do Teplé
Synoda o synodalitě
11
Dny stvoření 2022
Synoda o synodalitě
12
Dny stvoření 2022
Synoda o synodalitě
13
Dny stvoření 2022
Synoda o synodalitě
14
Dny stvoření 2022
Synoda o synodalitě
15
Dny stvoření 2022
Synoda o synodalitě
16
Dny stvoření 2022
17
Dny stvoření 2022
18
Dny stvoření 2022
19
Dny stvoření 2022
Nový pořad LIVE s biskupem
20
Dny stvoření 2022
21
Dny stvoření 2022
22
Dny stvoření 2022
23
Dny stvoření 2022
Prohlášení ČBK ke komunálním a senátním volbám
24
Dny stvoření 2022
25
Dny stvoření 2022
26
Dny stvoření 2022
27
Dny stvoření 2022
28
Dny stvoření 2022
29
Dny stvoření 2022
30
Dny stvoření 2022
1
Dny stvoření 2022
2
Dny stvoření 2022