Farní kronika 2021 XII

Prosinec

 Slovo faráře

Milí bratři a sestry,

Mezi lidi, kteří mě v životě hodně předali, patří také Viktor z Brna. Na setkání s ním jsem se vždy těšil, neboť humor, kterým ventiloval svůj nepříliš lehký život, pomáhal nejen jemu, ale mnoha dalším, dívat se na životy svoje i svého okolí, s lehkostí a nadhledem. Viktor měl od Boha ještě jeden krásný dar: Hlubokou vnímavost pro život lidí s různým psychickým, mentálním či osobnostním handicapem. Z brněnských ulic znal řadu těchto lidí a to nejen od vidění, ale také z osobních kontaktů, neboť tito, často opomíjení lidé, v něm cítili někoho, kdo si jich váží, a komu se mohou svěřit. No a Viktorova hluboká úcta k těmto přehlíženým, mu také dávala autoritu k tomu, aby o nich mluvil před ostatními s humorem, který byl ryzí, krásný a někdy tak nezvladatelný, že nás bolela bránice od smíchu.

Jednou Viktor nakládal písek na opravu svého domu, když šlo okolo jedno z těchto „dospělých dětí“ a s upřímností vlastní bláznům a dětem mu řekl: „Viktore, tohle bych nedělal, to by mě nebavilo“. Už nevím, co mu Viktror tehdy odpověděl, ale asi nic, neboť tahle hláška ho tak pobavila, že ji pak často používal jako moudro, nejen pro svůj život, ale i se svými přáteli rád řešil, co je v životě baví a co ne.

Viktor už nežije. Zemřel, ještě ne příliš starý, již před mnoha lety, na rakovinu. A tak jsem ochuzen o jeho moudra, kterými by obrátil ve vtip ty hrozně vážné diskuze na internetu o tom, jestli se nechat očkovat proti covidu, nebo ne, nebo jestli stavět ostnaté dráty kolem Běloruska, proti migrantům, či je tam jít vítat, a už vůbec nevím, co bych si po jeho komentářích měl myslet o vážnosti situace s naším prezidentem či premiérem.

Dnes, po letech si teprve uvědomuji, jak hluboký duchovní základ jeho humor měl, přestože tam nepadlo ani slovo o Bohu. Uvědomuji si, že rozhodnutí, jestli mě život bude bavit nebo ne, si musím udělat sám, a nesmím se bát v tom být k sobě bláznovsky upřímný. Rozhodnu-li se dělat v životě věci, které mě nebaví, pak se nejspíš zcela jistě nepotkám ani se sebou samým, ani s druhými lidmi, ani s Bohem. Neboť moje duše je stvořena proto, aby ji život „bavil“.

„Nebaví“ mě narážet na názory lidí, kteří podle mého názoru, svou hloupostí škodí druhým i sobě. Nezastavím-li se ale u těchto hloupostí, které mě „nebaví“, ale dostanu odvahu jít dál, hlouběji do svého nitra, pak tam objevuji to, co mě skutečně „baví“. A to je jakási hluboká, bytostná propojenost s každým člověkem na této zemi. Po všech těch rozumných důvodech proč druhé nepřijímat, či je ignorovat nebo nenávidět, objevuji v sobě cosi neodolatelně přitažlivého a krásného – nechat se druhými obdarovat v jejich jedinečnosti. Pokaždé, když dám svému srdci příležitost, aby se takto projevilo, cítím neodolatelnou krásu života, to, jak mě život „baví“. Každý, kdy někdy překonal nějaký plot, který rozděloval, a pocítil štěstí sjednocení, ví, jak mocně tato zkušenost působí a dává odvahu i sílu nepromarnit další a další šance na této cestě. Myslím, že není nic krásnějšího než na konci svého života zde na zemi říct: „Život mě baví, chci ho ještě víc!“

                                                                                                                                                                                                              Petr Bauchner

 

Papež František hlubokou jednotu lidí vyjadřuje slovem synodalita a spojuje ji s obrazem společné cesty, která vyjadřuje růst, život. Proto výraz „synodální cesta“. V naší farnosti se již jedna skupinka lidí rozhodla, že se nechá inspirovat podněty, které se k synodální cestě poskytují, a bude je v následujícím období prakticky aplikovat. Ráda k této cestě přizve i další jednotlivce. Nechtěli by se případně i další skupinky na tuto cestu vydat? Rád je v tom podpořím.                                                                                Petr Bauchner

 

 

 

 

Pravidelná farní setkání v Adventu

Bohoslužby adventních nedělí byla ve farnosti v pravidelném nedělním pořadu. Na 1. neděli adventní byly požehnány adventní věnce.

Roráty v době adventní. Rorátní mše svaté se konaly v době adventní  ve farním kostele každou středu od 6:00. (mše v 7:40 nebyla)

Synodní skupinka. Každou středu od 18:00 na faře.

Adorace, Svátost smíření, duchovní rozhovor – každý pátek ve farním kostele 16:00 - 17:00.

Adventní setkání v modlitbě a s duchovním slovem. Každý čtvrtek během doby adventní jsme se sešli na faře od 17:30, abychom se společně modlili a povzbudili se Božím slovem.

Svátost smíření před Vánocemi

Farní kostel – pondělí 20. 12. 15:00 – 17:00

Krajková – pondělí 20. 12. 18:00 – 18:30

5.12. – sobota Online adventní rekolekce s biskupem Tomášem. (více viz níže)

8.12. – neděle v 18:00 se ve farním kostele ukázal Mikuláš s čertem. Probíhala nějaká zajímavá a moudrá rozprava s dětmi, dospělými a skoro dospělými.

9.12. čtvrtek slavnost Neposkvrněného početí Panny Marie – pouť svatavského kostela, mše svatá v 16:00.

10. 12. pátek farní den pokání postu a modlitby za citlivost našich srdcí na hlas Ducha Svatého (lidé ve svízelných životních situacích, existenční otázky, koronavirus).

12.12. neděle v 18:00 se ve farním kostele se uskutečnil adventní koncert Komorního

16.12. čtvrtek v 17:30 se v kapli farního kostela byl večer chval se zpěvy z Taizé.

        

                                                       

Václav Havel

Život je něco jako cesta. Tuto cestu za nás neodšlapou jiní, ale společně se na této cestě podpí-ráme a podporujeme. Musíme každý převzít zodpovědnost za hledání smyslu a cíle této cesty, jak pro svou vlastní osobu, tak také za všechny lidi, které podpíráme, nebo oni nás. Společná cesta je tak symbolem, jak pro hluboké propojení, jež existuje mezi všemi lidmi, tak také pro osobnostní růst jednotlivce.

Václava Havla mám spojeného s oběma těmito aspekty jednoho kráčení. Byl jednak sám sebou – osobností, která se vyznačovala potřebou svobodně se rozvíjet, tak také člověkem, kterému bytostně záleželo na celku, na životě společnosti.

A toto své osobní hledání cesty a růst i podstatné propojení s druhými lidmi, nazýval slovem dialog.

Václavova zjevná potřeba dialogu vlastně odrážela jeho skrytou víru. Víru v to, že lidé mohou jít cestou skutečně naplněného života jen tehdy, jdou-li společně. Václav zřejmě tušil, že dialog je třeba vést úplně s každým, i s tím, s nímž se mu třeba nepodaří domluvit na formě společné cesty. Jedině tak lze asi pochopit jeho neustálou připravenost vést, v době hroutící se totality, dialog s představiteli režimu, který ho pronásledoval a týral. Václav musel vědět, že domluvit s nimi společnou cestu nepůjde. Věděl ale také, že se nelze tvářit, jakoby tito lidé neexistovali a vymazat je tak ze společnosti. Tím, že s nimi opakovaně vstupoval do dialogu, dával najevo, že přesto, že s nimi nemůže souhlasit, může je stále vnímat jako společníky na cestě. Jako lidi, kteří přesto, že v mnohém se dali do služeb lži, stále v hloubi zůstávají někým, kdo je hoden toho, aby mu byl prokazován respekt, neboť zůstávají jedinečné lidské bytosti. Víru v sílu dialogu Václav projevil i tím, že neváhal do Prahy pozvat jak papeže, tak Dalajlámu a tak vlastně naznačit, že i v tak silných pozicích, jako je náboženská víra, lidi něco v hloubce silně spojuje, co pokud je odhaleno a přijato, dává sílu respektovat i odlišné kulturní projevy toho kterého náboženství.

Pro mě osobně je zkušenost dialogu vlastně jen jiným názvem pro to, co jako křesťan nazývám svátostí, neboli Božím přebýváním v lidech a s lidmi, čili spásou. Snaží-li se totiž lidé vnímat jeden druhého ve svých originálních odlišnostech, a tak v každém člověku nacházet někoho, kým jsou obdarováni, jsou účastni přemožení původu všeho zla, které rozdělilo lidi od Boha a člověka po-stavilo proti člověku. Dialog je tak otevřením se síle Boží, která člověku dává radost z toho, že je vítězem nad rozdělením a tvůrcem toho co je živé a krásné.

Pravdu tak člověk poznává, když pochopí své propojení s druhými lidmi. Láska se děje, když toto propojení aktivně prožívá. Kdo toto zažil, ví, že pravda a láska jsou skutečně silnější než jejich stinný opak – lež a nenávist.

Bible: 1Kor 13,1-13

(slovo láska lze nahradit slovem dialog či jakýmkoliv jiným slovem, které má pro nás v životě tu největší hodnotu)

V tekuté společnosti je třeba se postavit na pevné body. Havlovo pojetí dialogu tím pevným bodem bezesporu je. Modlitba za nás i společnost, abychom šli dobře dál, opírajíc se o pevné body – dialog.

(Slovo k zamyšlení při vzpomínkovém setkání k 10. výročí úmrtí Václava Havla 18.12.2021ve far-ním kostele v Sokolově. Přednesl Petr Bauchner)

18.12. sobota od 9:30 brigáda na vánoční výzdobu farního kostela, od 8:00 sraz na řezání stromečků na Kostelní Bříze. Vánočních příprav se zúčastnilo 22 farníků.

        

        

18.12. sobota od 15:30 bylo ve farním kostele přístupné Betlémské světlo.

19.12. na 3. neděli adventní byla také mše svatá v 15:00 v kostele v Královském Poříčí.

19.12. pondělí, příležitost k předvánoční svátosti smíření ve farním kostele od 15:00 do 17:00.

22.12. středa od 14:00 proběhlo na faře předání dárečků bezdomovcům.

24.12. pátek - Štědrý den

- Farní mše svatá z Narození Páně byla v 16:00 ve farním kostele.

- Ve 21:00 měl farář vánoční slovo v kostele v Citicích.

- Půlnoční bohoslužba slova v Lomnici ve 22:00.

- Půlnoční bohoslužba slova v Krajkové ve 23:00.

- Půlnoční bohoslužba slova v Sokolově ve 24:00.

25.12. sobota - Slavnost Narození Páně

- Mše svatá v Sokolově v 8:30.

- Mše svatá v Krajkové v 10:30.

- Mše svatá v Sokolově v 17:00.

26.12. neděle - Svátek sv. Rodiny

- Mše svatá v 8:30 v Sokolově.

- Mše svatá v 10:00 ve Svatavě.

(Mše svatá v Krajkové a večerní v Sokolově nebudou).

Návštěvy jesliček ve farním kostele

- 24. 12. – 13:00 – 16:00

- 25. 12. – 13:00 – 17:00

- 26. 12. – 13:00 – 16:00

27 - 30. 12. pondělí až čtvrtek bohoslužby nebyly.

31.12. pátek – Zakončení občanského roku

- Bohoslužba na poděkování za uplynulý rok v 16:00 ve farním kostele.

 Pozvánka na synodální skupinku

Od listopadu se na faře setkávali ti, kteří se chtěli zapojit do synodální cesty. Setkávali se na naší faře každou středu od 18:00. Na naší první schůzce se nás sešlo 6 zájemců. Naše skupina byla stále otevřená pro každého zájemce, který byl ochotný se zapojit do diskuze o dalším směrování církve v tomto světě.

                                                                                                                                                                                               Za skupinku zval Sebiš

Pomoc potřebným

Balíčky pro lidi bez domova. 22. 12. od 14:00 bylo na naší faře v Sokolově Vánoční posezení pro lidi bez domova. Prosím tedy opět štědré dárce, aby věnovali potřebné věci, které poté předáme těmto lidem. Jedná se o potraviny, ovoce, drogerii, teplé

ponožky, rukavice, Tyto věci bylo možné  přinášet na faru nebo do kostela do 20. 12.

                                                                                                                                                                                                                  Děkuji Sebiš

Prosba

V pátek 24., v sobotu 25. a v neděli 26. prosince byl , tak jako v minulých letech, zpřístupněn farní kostel s jesličkami široké veřejnosti. Kostel byl  otevřen od 13:00 do večerní bohoslužby.

 Prosincoví jubilanti:

Jarmila Bláhová, Miroslav Šulc, Miroslav Wagner

 Statistika:

Pohřby: Josef Sivák, Pavlína Pačajová, Ladislav Kupka

 Sbírky:

Svatava – 13 700 Kč – Krajková – 4 155 Kč, Sokolov – 17 853 Kč, kasička farní – 5 458 Kč, kasička charitní – 4 194 Kč

 Poděkování za uplynulý rok 2021

Po dlouhém období úzkostí z budoucnosti světa a lidstva, ve kterých jsem se dost utápěl, mi uplynulý rok přinesl nové, prohloubené poznání opěrných bodů, které mi dávaly sílu, jednak putovat dál tímto světem, jednak dál sloužit v Sokolově.

Tím nejsilnějším a nejpevnějším poznáním pro mě je to, že všichni lidé, ať již věřící či nevěřící, ať křesťané, muslimové či budhisté, mají jeden společný a hluboký základ, který všechny spojuje. A tím je přítomnost Božího ducha v každém člověku. Toto mé vnitřní tušení se mi stalo jistotou také zásluhou četby Františkovy encykliky Fratelli tutti, vyhlášením synodálního principu v církvi jako toho nejzákladnějšího pro její život, i četbou Richarda Rohra Univerzálního Krista a Anthony de Mella Bdělosti. I skrze tyto knihy, a pak hlavně díky kontemplaci v samotě, jsem byl opakovaně uváděn do hloubky a krásy života, který ve mně a v lidech kolem mě působí.

Velkým povzbuzením na mé cestě mi také bylo to, že po celý rok dost pršelo a na podzim ve volbách neuspěli populisté a extrémisti.

Nejdříve bych chtěl poděkovat těm, kteří mi byli na mé cestě nejblíže, a to zejména přátelům a farníkům. Děkuji za podporu, kterou jsme se svou přítomností a blízkostí mohli obdarovat. Děkuji za chvíle společné modlitby i kontemplace v tichu, o samotě, zvláště v přírodě Slavkovského lesa.

Vděčný jsem, že v tomto ovzduší naděje, víry a lásky jsme mohli spolu prožívat vlastní osvobození z pout zla, obrácení srdce, nové inspirace k hledání toho, co je živé a krásné a takto pomáhat proměňovat úzkosti v naděje i ostatních lidí na této zemi.

Jsem vděčný za to, bratři a sestry, že jsme mohli při společných akcích, bohoslužbách, modlitbách, domácích skupinkách, v době kdy to šlo, ale i ve společných dnech pokání, postu a modlitby v dobách, kdy nám zůstal jen tento společný opěrný bod, nově zakoušet víru a naději v Toho, který si nás zamiloval.

Jsem vděčný za víru nově pokřtěných, za Irenku a Tomáše.

Děkuji také za páteční mše svaté za nemocné, službu pomazání nemocných a službu psychicky nemocným.

Jako i v minulých letech zůstávám vděčný za stále trvající vnímavost sokolovských farníků k lidem nacházejících se různým způsobem v těžkých životních podmínkách. Vděčný jsem za vaši otevřenost ke službě všude tam, kde můžeme pomoci a v potřebných vidět našeho Pána, ať už ta služba probíhala v rámci našich běžných vztahů, nebo formálně skrze naši farní charitu (např. Tříkrálovou sbírku). Vděčný jsem také za finanční dary, které jsme mohli opět v nemalé míře odeslat na potřebné doma i v zahraničí.

Vděčný jsem za služby spojené s našimi kostely a liturgií: Za kostelníky, varhaníky, scholu, květinářky, skupinky na úklid, lektory, za službu farní hospodyně. Děláme společné brigády, dobře funguje pastorační a ekonomická rada, ve kterých se snažíme poznávat znamení času a reagovat na ně.

Vděčný jsem za sokolovskou Ekumenu.

Vděčný jsem za naši otevřenost pro lidi, kteří s námi „zatím“ nesdílejí farní společenství a se kterými jsme se mimo jiné mohli sejít na akcích, jako jsou ples, koncerty, setkání k politickým výročím, Noc kostelů, či za lidi kolem hradu Hartenberk. krásnému, co generace před námi vytvořily: Ve farním kostele bylo dokončeno restaurování Kalvárie, osazeny nové dveře do zádveří a vymalován prostor pod kůrem, který by měl sloužit jako kaple pro meditaci, celodenně otevřenou. Ve Svatavě připravujeme rekonstrukci oken, V sokolově pokračovala rekonstrukce celého okolí fary, v Krajkové byla dokončena rekonstrukce střechy, proběhla další etapa rekonstrukce bočních oltářů a bylo zhotoveno nové ledkové osvětlení.

Vděčný jsem za finanční dary vás farníků, dotace státu a za to, že i letos na opravy v Krajkové a Svatavě přispěli němečtí rodáci, což nám umožnilo žít naše poslání a také pečovat o křesťanské kulturní dědictví.

Na závěr bych chtěl připojit vděčnost za farníky, kteří v roce 2021 odešli do náruče Otcovy a z nichž nám někteří budou obzvláště chybět: Marcela Bahníková, Marta Vodrážková, Herbert Reinecke, Marie Tomčíková, Olga Hejhalová a Barbora Kowalská.

Těším se na nový rok, neboť věřím, že tak jako v tom předchozím, budeme moci hledat společnou cestu a opět se více přiblížit té radosti, kterou nám nebude moci nikdo a nic vzít. Radost srdce, které ví, že je vzácné, jedinečné a v radosti z obojího nesmrtelné.

                                                                                                                                                                                                              Petr Bauchner

Statistika některých pastoračních aktivit sokolovské farnosti
Rok	Křty (z toho nad 14 let)	Biřmování	První svaté přijímání	Svatby	Pohřby	Pomazání Nemocných	Svatá přijímání
2011	38 (12)	14	12	4	19	40	3000
2012	27 (3)	3	11	3	15	35	2900
2013	18 (0)	0	0	3	31	42	5500
2014	21(2)	2	2	0	24	59	7000*
2015	31(9)	7	7	2	16	52	4600
2016	12 (0)	0	0	1	12	44	4800
2017	16 (4)	1	1	1	23	45	4500
2018	19 (0)	1	0	4	18	150	neevid.
2019	17(0)	0	3	1	14	150	neevid.
2020	14(1)	0	0	1	12	150	neevid.
2021	16(2)	2	3	0	24	150	Neevi