Poselství papeže Františka
Drazí bratři a sestry!
„Jeho milosrdenství je od věku na věky" (Lk 1,50). To je téma třetího Světového dne prarodičů a seniorů, které nás vrací k radostnému setkání mladé Marie a její starší příbuzné Alžběty (srov. Lk 1,39-56). Alžběta, naplněná Duchem svatým, oslovila Matku Boží slovy, která i po tisíciletích zaznívají v naší každodenní modlitbě: „Požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný plod života tvého" (v. 42). Duch svatý, který předtím sestoupil na Marii, ji podnítil, aby odpověděla Magnificat, v němž zvěstovala, že Hospodinovo milosrdenství přechází z pokolení na pokolení. Tentýž Duch žehná a doprovází každé plodné setkání mezi různými generacemi: mezi prarodiči a vnuky, mezi mladými a starými. Bůh chce, aby mladí lidé přinášeli radost do srdcí starších, jako to dělala Maria Alžbětě, a získávali moudrost z jejich zkušeností. Pán si však především přeje, abychom starší lidi neopouštěli a neodstrkovali na okraj života, jak se to v naší době až příliš často tragicky děje.
Letos se Světový den prarodičů a seniorů koná v blízkosti Světového dne mládeže. Obě oslavy nám připomínají „spěch“ (srov. v. 39), s nímž se Maria vydala navštívit Alžbětu. Tímto způsobem nás vybízejí k zamyšlení nad poutem, které spojuje mladé a staré. Pán věří, že si mladí lidé skrze vztahy se staršími lidmi uvědomí, že jsou povoláni pěstovat paměť a rozpoznat krásu toho, že jsou součástí mnohem větších dějin. Přátelství se starším člověkem může mladým lidem pomoci, aby se na život nedívali jen z hlediska přítomnosti a uvědomili si, že ne všechno závisí na nich a jejich schopnostech. Starším lidem může přítomnost mladého člověka v jejich životě dát naději, že se jejich zkušenosti neztratí a že jejich sny mohou najít naplnění. Mariina návštěva u Alžběty a jejich společné vědomí, že Hospodinovo milosrdenství přechází z generace na generaci, nám připomínají, že sami nemůžeme jít kupředu, natož abychom se zachránili, a že Boží přítomnost a působení jsou vždy součástí něčeho většího, dějin národa. To říká sama Maria v Magnificat, když se raduje z Boha, který ve věrnosti slibu, který dal Abrahamovi, koná nové a nečekané divy (srov. v. 51-55).
Abychom lépe ocenili Boží způsob jednání, pamatujme, že náš život je určen k tomu, abychom žili plně, a že naše největší naděje a sny se nedosahují okamžitě, ale procesem růstu a zrání, v dialogu a ve vztazích s druhými. Ti, kteří se zaměřují pouze na tady a teď, na peníze a majetek, na to, aby „měli všechno teď", jsou slepí ke způsobu, jakým Bůh pracuje. Jeho láskyplný plán zahrnuje minulost, přítomnost i budoucnost; objímá a spojuje generace. Je větší než my, přesto zahrnuje každého z nás a v každém okamžiku nás volá, abychom se tlačili vpřed. Pro mladé to znamená být připraven osvobodit se od prchavého okamžiku, ve kterém nás virtuální realita může uvěznit a zabránit nám dělat něco produktivního. Pro starší lidi to znamená nezabývat se ztrátou fyzické síly a myslet s lítostí na promarněné příležitosti. Dívejme se všichni dopředu! A nechte se utvářet Boží milostí, která nás od pokolení do pokolení osvobozuje od netečnosti a lpění na minulosti!
V setkání mezi Marií a Alžbětou, mezi mladými a starými, nám Bůh ukazuje budoucnost, kterou nám otevírá. Mariina návštěva a Alžbětin pozdrav nám otevírají oči k úsvitu spásy: v jejich objetí Boží milosrdenství tiše proniká do lidských dějin uprostřed hojné radosti. Povzbuzuji všechny, aby se nad tímto setkáním zamysleli, představili si jako okamžik ono objetí mezi mladou Matkou Boží a starou matkou svatého Jana Křtitele a zasadili si je do mysli a srdce jako zářivou ikonu.
Dále bych vás chtěl vyzvat, abyste učinili konkrétní gesto, které by zahrnovalo prarodiče a starší osoby. Neopouštějme je. Jejich přítomnost v rodinách a komunitách je cenná, protože nám připomíná, že sdílíme stejné dědictví a jsme součástí lidu, který se snaží zachovat své kořeny. Od starých lidí jsme dostali dar příslušnosti ke svatému Božímu lidu. Církev i společnost je potřebují, protože svěřují přítomnosti minulost, která je potřebná k budování budoucnosti. Važme si jich, nezbavujme se ani jejich společnosti, ani je nezbavujme té naší. Kéž nikdy nedopustíme, aby staří lidé byli odvrženi!
Světový den prarodičů a starých lidí má být malým, ale cenným znamením naděje pro ně i pro celou církev. Znovu vyzývám všechny – diecéze, farnosti, sdružení a komunity – aby slavili tento den a učinili z něj příležitost k radostnému a obnovenému setkání mladých a starých. Vás, mladé, kteří se chystáte setkat v Lisabonu nebo oslavit Světový den mládeže ve svých zemích, bych rád požádal: než se vydáte na cestu, navštivte své prarodiče nebo starého člověka, který žije sám! Jejich modlitby vás ochrání a vy si ponesete ve svém srdci požehnání tohoto setkání. Prosím vás, staří mezi námi, abyste svými modlitbami doprovázeli mladé lidi, kteří se chystají slavit Světové dny mládeže. Titomladí lidé jsou Boží odpovědí na vaše modlitby, plody všeho, co jste zaseli, znamením, že Bůh neopouští svůj lid, ale stále ho omlazuje tvořivostí Ducha svatého.
Drazí prarodiče, drazí starší bratři a sestry, kéž na vás přijde požehnání objetí Marie a Alžběty a naplní vaše srdce pokojem. S velkou láskou vám dávám své požehnání. A prosím vás, modlete se za mne.
Řím, sv. Jan v Lateráně, 31. května 2023,
Svátek Navštívení Panny Marie