Drobečková navigace

Úvod > Aktuality > K diskuzi o Istanbulské úmluvě a problematice genderu

K diskuzi o Istanbulské úmluvě a problematice genderu



Datum konání:
15.12.2018
Datum ukončení:
20.12.2018

Gender: Je třeba odlišovat, ale ne oddělovat (Tomáš Holub)

Ve formátu .pdf je možné si toto vyjádření stáhnout ZDE.

Reakci českobudějovického biskupa Vlastimila Kročila si lze přečíst ZDE. Zdá se, že závěrečná "hlubší argumentace" s odkazem na M. Kimmela pochází z pera Petra Dvořáka z Filozofického ústavu AV ČR, jednoho ze dvou českých signatářů Bratrského napomenutí papeže Františka.

Biskup Tomáš Holub tuto reakci na svém Twitteru přivítal těmito slovy:

"Velmi vítám fundovanou reakci mého spolubratra českobudějovického biskupa Mons. Kročila na můj příspěvek ke genderové diskusi v české kotlině. Těším se na pokračování! Je o čem diskutovat!"

Zajímavý příklad klidné a věcné diskuze týkající se především Istanbulské úmluvy a domácího násilí, okrajově také problematice genderu, je např. ZDE (Olomoucká kavárna).

Zdroje k tématu:

Kompletní text tzv. Istanbulské úmluvy najdete např. ZDE, související informace ZDE.

Pro základní orientaci jak v otázce násilí na ženách, tak v otázce "genderu", nabízíme slova papeže Františka z jeho exhortace Amoris laetitia (č. 53 - 57):

53. ... Třebaže je legitimní a správné odmítat staré formy „tradiční“ rodiny založené na autoritářství a také násilí, nemělo by to vést k pohrdání manželstvím, nýbrž ke znovuobjevení jeho pravého smyslu a k jeho obnově...

54. V tomto stručném pohledu na realitu bych rád zmínil, že ačkoli došlo k výraznému zlepšení v uznávání práv ženy a v její účasti ve veřejném prostoru, zbývá v některých zemích ještě mnohé vykonat. Ještě nejsou zcela vykořeněny některé nepřípustné zvyklosti. Především hanebné násilí, které je pácháno na ženách, špatné zacházení v rodinách a různé formy otroctví, které nejsou výrazem mužské síly, nýbrž zbabělé degradace. Verbální, fyzické a sexuální násilí, které je pácháno na ženách v některých manželských párech, odporuje samotné povaze manželského svazku.Mám na mysli vážné genitální mrzačení žen v některých kulturách, ale také nerovný přístup k důstojnému zaměstnání a na místa, kde se přijímají rozhodnutí. Dějiny překypují stopami výstřelků patriarchálních kultur, kde byla žena považována za druhořadou... Někdo se domnívá, že mnohé aktuální problémy nastaly v důsledku emancipace ženy. Taková argumentace „je falešná a nepravdivá. Je výrazem mužského šovinismu“. Identická důstojnost muže a ženy nás naplňuje radostí z toho, že jsou překonávány staré formy diskriminace a že se v rodinách rozvíjí styl vzájemnosti. A pokud vznikají formy feminismu, které nemůžeme považovat za adekvátní, obdivujeme rovněž působení Ducha ve zřetelnějším rozpoznávání důstojnosti ženy a jejích práv.

55. „V životě rodiny plní muž stejnou rozhodující úlohu se zvláštním důrazem na ochranu a podporu manželky a dětí. [...] Mnozí muži si jsou vědomi důležitosti své role v rodině a plní ji se specifickou kvalitou mužské povahy. Nepřítomnost otce závažně poznačuje rodinný život, výchovu dětí a jejich začlenění do společnosti. Jeho nepřítomnost může mít ráz fyzický, citový, poznávací a duchovní. Tento nedostatek zbavuje děti vzoru odpovídajícího otcovského chování.“

56. Další výzva vyvstává v různých formách ideologie obecně zvané „gender“, „která popírá přirozenou rozdílnost mezi mužem a ženou a jejich vzájemnost. Vykresluje pohlavně nerozlišenou společnost a vyprazdňuje antropologický základ rodiny. Tato ideologie zavádí výchovné projekty a legislativní usměrnění, jež prosazují identitu osob a citovou intimitu v naprosté oproštěnosti od biologické rozdílnosti mezi mužem a ženou. Lidská identita se ponechává na individuální volbě, jež se může časem i měnit.“ Je zneklidňující, že některé ideologie tohoto typu si nárokují odpovědi na určité, někdy pochopitelné aspirace, se snaží prosadit jako uniformní myšlení, které má ovlivňovat také výchovu dětí. Netřeba ignorovat, že „biologické pohlaví (sex) a sociálně-kulturní role pohlaví (gender) se mohou rozlišovat, stejně jako duše a tělo, ale nikoli oddělovat“ (Relatio finalis synody o rodině, 2015, 58)... Jednou věcí je pochopit lidskou křehkost či složitost života, druhou je přijímat ideologie, které oddělují dva neoddělitelné aspekty reality. Neupadněme do hříšného nároku zastupovat Stvořitele. Jsme tvorové, nejsme všemohoucí. Stvoření nás předchází a musí být přijato jako dar. Zároveň jsme povoláni střežit svoje lidství a to znamená především přijmout jej a respektovat tak, jak bylo stvořeno.

57. Děkuji Bohu za to, že mnoho rodin, které jsou daleké toho, aby se považovaly za dokonalé, žijí v lásce, realizují svoje povolání a postupují vpřed, i když třeba víckrát během cesty padnou. Ze synodálních úvah nevzešel nějaký stereotyp ideální rodiny, nýbrž oslovující mozaika tvořená mnoha různými skutečnostmi, plnými radosti, dramat a snů. Skutečnosti, které nám dělají starosti, jsou výzvami. Neupadněme do léčky vyčerpávat se v sebeobranných nářcích, místo toho, abychom probouzeli misionářskou kreativitu. Ve všech situacích "církev cítí potřebu vyslovit slovo pravdy a naděje. [...] Velké hodnoty manželství a křesťanské rodiny odpovídají hledání, jímž prochází lidský život." Četné těžkosti, které konstatujeme, jsou – jak prohlásili kolumbijští biskupové – "pozvánkou uvolnit v nás energie naděje a předávat je prorockými sny, přetvářejícími činy a představivostí dobročinné lásky."

pracovní překlad Amoris laetitia 
podle Radio Vaticana
(
zvýraznění Petr Hruška)


Kalendář akcí

P Ú S Č P S N
28 29 30 31
Dušičkové pobožnosti
1
Dušičkové pobožnosti
2
Dušičkové pobožnosti
3
Koncert
Dušičkové pobožnosti
4 5 6 7 8 9 10
11 12 13
Bohoslužba za bezpečí
14 15 16 17
Světový den chudých
18
Světový den chudých
Hudebně poetický večer
19
Světový den chudých
20
Světový den chudých
21
Světový den chudých
22
Světový den chudých
23
Světový den chudých
24
Světový den chudých
25
Světový den chudých
26
Světový den chudých
27
Světový den chudých
28
Světový den chudých
29
Světový den chudých
30
Světový den chudých
1