Bratři a sestry, chtěl bych s vámi podělit o rekapitulaci minulého roku 2018, kterou jsem si, podobně jako v minulých letech, sám pro sebe udělal.
Boží slovo pro dnešní, poslední den občanského roku, přináší velmi upokojující zvěst – „Hledejte nejdříve Boží království a to ostatní vám bude přidáno“. Uvádím toto slovo schválně hned na začátku svého zamyšlení, protože chci, aby i všechny mé obavy, břemena a bolesti, jež na mně leží, našly v tomto slově naději. Naději tkvící ve vítezstvím světla nad tmou, svobody nad otroctvím a života nad smrtí.
Rád bych zakončil svou úvahu událostmi, které mě v minulém roce potěšily a naplnily nadějí, proto v první části budu mluvit spíše o tom, z čeho mám obavy a co nosím ve svém životě jako břímě.
Když se vracím k úvodní citaci Božího slova, zmocňují se mě obavy z toho, že toto slovo nenásledujeme ani v církvi ani ve společnosti jako celku. Zdá se mi, že na prvním místě nehledáme Boží království. A protože lidé kolem nás možná také nemají nějakou zvláštní touhu toto království hledat, připadáme si často jako obchodníci u krámku plného hodnotných věcí, které ale nemá zájem nikdo koupit. Možná jsme sami hodnotu radostné zvěsti, kterou nám Pán svěřil, nedokázali docenit, možná ji ani neumíme prodat. A možná i proto lidé často raději nakupují levný brak.
Protože mě víc a více bolí důsledek tohoto našeho postoje, jímž je nejistá budoucnost dnešního světa, kdy bohatá část lidstva, ke které patřím i já sám, lhostejně přihlíží tomu, jak jsou chudí tlačení do lidsky nedůstojných životních podmínek, jak pro chvilkový požitek drancujeme a ničíme krásnou zemi, kterou nám Bůh dal, jak ve společnosti stále více podporujeme síly, které se vysmívají lidské důstojnosti a svobodě, jak jsme tolerantní ke zlu, které se děje uprostřed naší církve, stalo se mi největším světlem v uplynulém roce pozvání našeho papeže Františka nasadit vůči těmto silám zla, adekvátní zbraně – obrácení vlastních srdcí, skrze modlitbu a půst.
Další pomocí v nesení těchto břemen, kterou mi uplynulý rok poskytl, je utužování přátelství s lidmi, kteří se aktivně zapojují do budování občanské společnosti, skrze iniciativy, které podporují lidskou svobodu a demokracii postavenou na hodnotách lásky a pravdy.
Výše naznačená břemena také bolí. Nejvíce tím, jaký hluboký kontrast vnášejí mezi radostnou zvěst, kterou čerpáme z hlásání evangelia a reálnou zkušeností, kdy nových bratří a sester, kteří se setkali s Ježíšem a spojili s ním svůj život, je stále tak žalostně málo. A také bolí odchod lidí, kteří mi zde v sokolovské farnosti dávali prožít rodinu bratří a sester, a kteří mi teď moc chybí. Jsou to především paní Edita Svobodová, a pan Ladislav Filip a Otakar Ježek.
Když se podívám za uplynulým rokem zpět a přemýšlím, co mi udělalo největší radost, byl to poslední měsíc roku, kdy začalo v našem kraji po hrozném suchu vydatně pršet. Ten životodárný déšť se mi stal znamením Božího slitování. Ale Boží obdarování jsem vnímal i v dalších krásných projevech jeho lásky.
Bylo to především přijetí mého blízkého kamaráda a spolupracovníka Sebiše do společenství katolické církve a zvolení mého kamaráda Miroslava Balatky senátorem za naši oblast.
Velmi mě obdarovával náš společný život ve farnosti a přinášel mi radost v mnoha oblastech. Naše společenství mohlo žít ze svátostného života a Božího slova, mší svatých (latinského i řeckého ritu), pobožností (o dušičkách na hřbitovech a křížovými cestami v postě), adoracemi (zvláště té celonoční u Božího hrobu), zapojením se do diecézní modlitební štafety, čtvrtečních modliteb. Každoroční modlitba za nemocné s pomazáním nemocných se loni rozvinula do slavení modlitby nemocných s pomazáním nemocných každý první pátek v měsíci. Na jaře, ve farnosti úplně poprvé v historii, proběhl cyklus manželských večerů. Požehnané jsou též setkání společenství Modliteb matek. U sousedů jsme se účastnili adventních a postních rekolekcí. Každý měsíc se na faře sejde společenství františkánských terciářů. Na rozvoj zatím čeká iniciativa farních evangelizačních buněk.
Velmi nadějně se rozvíjejí v měsíční periodě pořádané Večery chval, a jak jsem již zmínil v úvodu, každý měsíc se farnost spojuje v ochotě činit pokání skrze modlitbu a půst.
Dobrou zkušeností jsou též poutě (vikariátní na Chlumu sv. Maří a diecézní v Teplé), či společné slavení svatodušní vigilie.
Obdarováním nám také jsou aktivity spojené se službou potřebným. Museli jsme sice ukončit službu ubytovny v Oloví, ale rozvíjí se služba v nových oblastech. Snažíme se být nablízku nemocným a to nejen těm tělesně - především službou v léčebnách dlouhodobě nemocných, tak také těm, kteří trpí psychicky. Na faře funguje sociální bydlení pro dva lidi. Pro chudé a potřebné připravujeme vánoční balíčky a také každý pátek na faře vydáváme polévku. Každé pondělí a středu je též otevřen charitní šatník. Pokračuje služba Tříkrálové kavárničky, Nově byl letos otevřen Tříkrálový dobročinný krámek. Organizujeme požehnanou Tříkrálovou sbírku, před Vánoci jsme byli zazpívat nemocným v LDN ve Svatavě. Některým potřebným pomáháme vyřídit doklady, nebo jim alespoň toužíme dát pocítit zázemí, přijetí.
Svou solidaritu s potřebnými projevujeme také řadou sbírek. Za všechny chci zmínit především postní sbírku, Svatopetrský haléř a sbírku na podporu lidí postižených válkou na Blízkém východě. Jsme také zapojeni do projektu adopce na dálku, či potravinové sbírky. Podporujeme aktivity spojené s ochranou nenarozeného života, likvidaci lepry, ale také Platformu pro sociální bydlení a nadaci Post belum, usilující o dokumentaci a prezentaci utrpení, které naši lidé museli snášet v důsledku válek a totalitních režimů.
Náš farní život se také snažíme sdílet s ostatním lidmi například formou koncertů: Adventní koncerty v Krajkové, koncert v cyklu J C Fišera v Krajkové, či několik koncertů ve farním kostele (jarní, červnový, dušičkový, či vánoční),
Dalšími akcemi, kterými vystupujeme ze své ulity, jsou Farní ples, půlnoční bohoslužby slova, mše svaté v hradní kapli na Hartenberku (poutní a tříkrálové), Noc kostelů, mše za policisty, Mikulášské setkání dětí, hudební festival farní zahrada, grilování na farní zahradě k závěru školního roku a farní zabíjačka. Někteří se také účastní výletů s „CK Chroštík“.
Jak již jsem zmínil v úvodu, povzbuzením mi jsou některé občanské aktivity v Sokolově, které jsme organizovali či se jich zúčastnili. Jsou to především alternativní oslavy vzniku republiky, Dne horníků či Vítězného února. Připomněli jsme si také společně výročí okupace Sovětským svazem v roce 1968. Ve farním kostele také proběhla mše svatá za oběti komunistické totality, podpořili jsme Festival svobody u příležitosti 17. listopadu, připomenuli konec 1. světové války. V rámci tkzv. „síťování“ se setkávejme s dalšími občanskými aktivisty z celé republiky.
Naše farní společenství podporují nejrůznější služby: Kostelníci, varhaníci, schola, květinářky, skupinky na úklid, služba farní hospodyně. Děláme společné brigády, dobře funguje pastorační a ekonomická rada.
Mladší děti mají možnost navštěvovat vyučování náboženství a mládež občasná setkání na faře. Pro obě skupiny pak platí nabídka víkendových akcí či letních kampů.
V rámci ekumeny spolupracujeme s ostatními sokolovskými církvemi jak v oblasti duchovní v modlitbách za jednotu, tak také ve výše uvedených občanských aktivitách. Pastoři a faráři se pravidelně scházejí.
V roce 2018 jsme se také 2x sešli s partnerskou farnost ve Schwandorfu.
Farnost má vlastní webové stránky a každé dva týdny vydává periodikum „Nedělní stránka“.
V oblasti údržby majetku a větších oprav se v roce 2018 podařilo na faře v Sokolově zrekonstruovat podkrovní garsonku a dokončit rekonstrukci rozvodů topení. Ve farním kostele jsme zrekonstruovali zákristii na víceúčelový prostor, který může sloužit také jako zimní kaple. Díky sponzorům z řady farníků se také podařilo nainstalovat první část mříže do vstupního prostoru kostela. Na krajkovském kostele se podařilo uskutečnit první část rekonstrukce střešního pláště a první etapu restaurování kazatelny. Ve Svatavě byla dokončena rekonstrukce střechy kostela a započala rekonstrukce opěrné zdi nad Lomnickým potokem.
Pokračuje údržba a využívání pozemků, které má farnost ve vlastnictví, probíhaly také revitalizační práce v lesích, a nejnutnější těžba. Kvůli nízkým výkupním cenám dřeva jsme letos ve farních lesích moc netěžili.
Má-li být ohlédnutí za uplynulým rokem pomocí k hledání smysluplné cesty pro další rok, předstupme, bratři a sestry před Pána s vděčností za obdarování, která nám dal, předstupme s pokorou a touhou po vzájemném odpuštění všude tam, kde jsme si ublížili a konečně, předstupme s touhou po obnově tam, kde jsme nehledali nebo nevnímali žízeň po Pánu a jeho lásce, kde jsme nebyli vynalézaví a tvůrčí v jeho službě.
Váš farář Petr