Synoda sokolovské farnosti

Na závěr diecézní fáze synody o synodalitě se v sobotu 2. 4. v Plzni Liticích konalo synodální diecézní shromáždění farních koordinátorů a dalších zapojených účastníků s biskupem Tomášem. Za sokolovskou farnost se setkání zúčastnili 2 muži – Tomáš Martinec a Petr Sacher.

Před zaplněným sálem diecézní koordinátoři Jana Černíková a Jindřich Fencl prezentovali výsledky diecézní etapy: zapojilo se 66 farností, které dohromady zaslaly více než 250 zápisů. Tyto zápisy koordinátoři třídí do skupin podle jednotlivých témat („odstínů synodality“) a v rámci toho podrobněji podle určitých nejčastěji se opakujících témat. Z přibližně 200 stran textu, který obdrželi a musejí teď zpracovat, pak vytvoří 8 stran, do kterých se pokusí shr-nout vše podstatné za naši diecézi.

Na závěr setkání biskup Tomáš poděkoval všem, kteří se do synody v diecézi ak-tivně zapojili jako koordinátoři, účastníci skupinek či se za synodu modlili, že všichni dohromady pomáhali vytvářet prostor hledání směru naší další společné cesty, aby byla prodchnuta Duchem svatým.

V Sokolovské farnosti se scházely 2 synodní skupinky: Středeční skupinka a Pastorační rada.

Středeční skupinka se zabývala těmito tématy:Společníci cesty – souhrn ze setkání

- Sami hledáme naše místo v církvi.

- Ve farnosti máme prostor pro společná setkávání a lidé z farnosti i mimo ni jsou zváni. Fungují 3 skupinky Modliteb matek, pravidelná modlitební setkávání, nyní nově otevřená pravidelná týdenní setkávání synodální skupinky na faře, pro veřejnost otevřené kulturní akce jako je hudební festival Farní zahrada, Noc kostelů, koncerty v kostele, …

- Hledáme způsoby komunikace s ostatními věřícími ve farnostmi i lidmi z našeho okolí – Ti co zůstávají stranou jsou Ti, kteří hned po mši „utíkají“ z kostela a Ti u kterých cítíme, že jsou „jiní“.

- Důležité je naučit se vzdát se jistot a bezpečí, která nás svazují. Odevzdat se. Shodli jsme se, že se bojíme závazků vůči lidem, kteří jsou odlišní od těch, se kterými bychom se chtěli přátelit a setkávat se.

- Naší společnou cestou by měla být cesta milosrdenství a služba lásky, ne oběť.

 Sdílet odpovědnost - souhrn ze setkání:

- Mít odpovědnost a účastnit se, případně zorganizovat akce, do kterých se mi moc nechce – otázkou je, jestli se mám překonávat, když to nedělám s radostí. Sám Pán možná brání v aktivitách, které by třeba dopadly špatně. To, co nezvládáme je možná i darem.

- Aktivita věřících není v tom, abychom někoho přesvědčovali, ale abychom svědčili svým životem.

- K aktivní spolupráci na poslání církve nám brání naše slabosti, nedostatky a nedostatečné sebevědomí. Každý má ve farnosti a církvi nezastupitelnou roli. I přesto, že se trápíme tím, že nejsme dokonalí, ostatní nás tak nemusí vnímat.

- Všichni bez výjimky jsou povoláni ke spolupráci na poslání církve.

- Máme dar vše zvládnout s Boží pomocí.

- V našich životech bychom měli nést ovoce Ducha svatého – lásku, trpělivost, laskavost, sebeovládání, radost, dobrotu, tichost a svědčit svými životy.

Synodální formace - souhrn ze setkání:

- Současná církev je vnímaná jako strnulá a nadřazená. Musíme se víc přiblížit i ostatním lidem.

- Nejde stát stranou, ale je důležité „jít se zraněnými lidmi kus cesty a třeba se i umazat“. Církev má fungovat jako „polní nemocnice“ a má být připravena a ochotna pomoct lidem, kteří to potřebují. Církev jsme MY všichni.

- Důležitý je také všeobecný přehled o aktuálním dění. Neuzavírat se, umět a chtít hovořit s ostatními.

- Vnímáme jako důležité využívat média, TV, Netflix, fb, … ke zviditelnění církve. - Společně i každý sám doporučit a dělat reklamu církevním akcím pořádaných ve farnosti, filmům s tématem víry.  Zvát se vzájemně na tyto akce a pozvat i lidi ze svého okolí.

Skupinka Pastorační rada se setkala 28. 2. 2022 na téma V. – Sdílet zodpovědnsot za misijní poslání:

- Proměna autoritativního způsobu myšlení, vedení, jednání v dialogické. Již v rodině od dětství se utváří charakter člověka a způsob jakým přistupuje k druhým. Vědomí své vlastní důstojnosti a svého jedinečného obdarování pak člověka uschopňuje k tomu, aby si byl vědom své vlastní autority a učil se vést dialog s ostatními autoritami. Nenaučí-li se člověk vést svobodně dialog s druhými, má pak problém s autoritami kolem sebe i s přijetím své vlastní. Před (církevní) autoritou se chová pasivně, servilně, nesvobodně. Vidíme jako důležité, aby si farníci uvědomovali, že autorita faráře, má uschopňovat ostatní k dialogu a nemá být ve farnosti tou jedinou autoritou.

- Vyjít ven a uvidět bídu kolem sebe. To není nutné skrze zapojení se do konkrétní sociální služby, která je často velmi náročná. Je ale velmi vhodné najít svobodu se k nějaké méně náročné službě pro člověka (lidi) v okolí rozhodnout. Tato služba může být uskutečněna v rámci nějakého projektu, plánu, či zcela spontánně.

Dobrou zkušeností, jak vyjít ven a vidět bídu, byla letošní „Tříkrálová koleda“ pro nejchudší děti v Sokolově.

- Ujímat se autority ve službě, kterou vykonávám. Pod autoritou faráře jsou často ostatní autority přidušené, není jim dán prostor, nebo ho z vlastní pohodlnosti ani nehledají a neusilují o něj. Proto je důležité, aby se farářská autorita nevyvyšovala a chovala se lidsky, dialogicky. Pak si jí i ostatní váží. Je také důležité dávat prostor k tomu, aby se lidé svých vlastních autorit mohli ve farnosti ujímat a rozvíjet je. Každý farník má růst ve vědomí, že jeho autorita je nezastupitelná, a má mít prostor ji svobodně rozvinout