Neslavné výročí

Cesta, Pravda, Život – zamyšlení k 21. srpnu 2019

    Člověk je o svou svobodu připravován vnějšími, či vnitřními zotročujícími silami. Zdá se, že v dřívějších dobách byly tyto síly více čitelné, tedy snadněji identifikovatelné, než dnes. Proti vnějšímu agresorovi z roku 1968 se zvedl poměrně masivní společenský odpor, doba normalizace byla jasně čitelná jako doba útlaku. Dnes jsou povětšinou praktiky vnějšího agresora, kterými se snaží rozvrátit Evropu, mnohem méně čitelné, stejně tak jako různé druhy nesvobod, kterými dnes trpíme jako jednotlivci.

    Abychom byli svobodní, musíme se tedy stále učit rozpoznat dobro od zla – učit se rozlišovat, a stejně tak se potřebujeme cvičit v odvaze a síle se zlem bojovat - cvičit svou vůli.

    Lidem, kteří se těmto schopnostem učili, se odnepaměti říkalo proroci. Co život proroka provází?

• Proroka pronásleduje nenávist zla, které bylo odhaleno – pojmenováno. První strategií zla je tvářit se, že vlastně vůbec neexistuje. Že život lze prožít v pohodě, aniž by člověk musel s nějakým nepřítelem bojovat. Žít v klidu je pak vlastně tou nejvyšší hodnotou, pravdou. Například: Konzumní průmysl nás učiní šťastnými, budeme-li s ním kolaborovat, politika nám zajistí bezpečí, budeme-li spolupracovat, veřejnost nás bude brát, nebudeme-li vystupovat z proudu, zaměstnavatel nás bude odměňovat, nebudeme-li kritizovat jeho postupy atd. Hledat pravdu, svobodu = dělat si nepřátele. Žít pohodový život = snažit se s každým být kamarád.
• Nejistota, hledání. Prorok si uvědomuje, že život či pravda je víc, než soubor výroků, dogmat morálních postojů, že je tedy víc, než nějaká ideologie, Proto je stále na cestě hledání co je život. Toto hledání pravdy je spojeno s ochotou k vnitřní proměně, která překonává individualismus. Nejistotu hledání si prorok nekompenzuje potřebou opírat se o politickou či finanční jistotu, o vlivné osoby, či procentuální většinu, která by mu poskytovala mandát či patent k pravdě.
• Nepřítel není člověk, ale zlo, které dělá. Prorok, aby zvítězil nad zlem, nepotřebuje ty druhé trestat, nálepkovat či nenávidět pro jejich zlé či nepřátelské postoje. Pravda se v prorokově životě nejvíce osvědčí ve chvíli, kdy on sám trpí tím, že druzí trpí. Zlo se nenávistí k lidem neruší, ale řetězí. Prorok ví, že jedinou zbraní proti zlu je mít lidi rád.
• Prorok nemůže zůstat sám. Potřebuje hledat společně s druhými, potřebuje někoho, kdo mu alespoň trochu rozumí, kdo mu pomáhá reflektovat jeho myšlenky, kroky, otázky.
• Utrpení cesty, kterou prorok jde, aby poznal pravdu života, je v posledku provázeno hlubokým pokojem srdce. Nic v životě není pravdivější, než láska k člověku. A není nic útěšnějšího, než osvobození člověka od nesvobody, kterou působí zlo.

                                                         Pojďme se učit být proroky!

           V Sokolově 21. 8. 2019                                                                                                                                    Petr Bauchner

Prohlášení k 21. srpnu

     Když se u nás po lednu 1968 začal uvolňovat mocenský tlak, když byla zrušena cenzura a sílilo volání po svobodě, mnozí tušili, že to Moskva nenechá jen tak. Ozývaly se odtud temné náznaky a postupně i přímé výhrůžky, které v naší zemi posilovaly obavy z vojenské intervence.

     Pak přišel 21. srpen - a tanky v ulicích ukázaly, co všechno je Kreml ochoten udělat pro to, aby si v této části Evropy udržel politickou kontrolu.  Okupační síly zvolily pak strategii pozvolného obsazování pozic ve státním aparátu, v médiích, a postupně napříč celou společností.

     Rok poté už demonstrace k výročí invaze rozehnaly tuzemské pořádkové síly, okupantům stačilo vyčkávat v pozadí. Vlády se chopili kolaboranti. Vyhlídky na svobodnější společnost pak na mnoho let působily jako definitivně ztracené iluze.

     Letos na podzim tomu bude třicet let, kdy jsme ze sebe přímou mocenskou kontrolu Kremlu přece jen setřásli. Už delší dobu se však z této strany ozývají temné náznaky, a někdy i přímé výhrůžky. Mnozí znovu naléhavě upozorňují na různé způsoby, kterými se současné Rusko i dnes snaží o postupné a pokud možno nenápadné obsazování pozic.

     Infiltrace do mediálního prostoru, do ekonomiky i do politických struktur má mnoho různých podob. Jejich společným jmenovatelem je snaha vrátit naši zemi postupně do ruské sféry vlivu. Co by to znamenalo, si můžeme připomenout mimo jiné díky způsobu, kterým v těchto dnech ruské politické špičky zacházejí se svými oponenty.

     Chceme dát najevo, že jsme tady a že si to nenecháme líbit. Chceme to vzkázat i všem těm, kteří v naší zemi s kremelskými záměry kolaborují.

     Svobodná a sebevědomá společnost je pro nás hodnotou, kterou budeme hájit, ať už hrozba přichází odkudkoli.

                                                                                                                                (pro hnutí)