K diskuzi o Istanbulské úmluvě a problematice genderu

Gender: Je třeba odlišovat, ale ne oddělovat (Tomáš Holub)

Ve formátu .pdf je možné si toto vyjádření stáhnout ZDE.

Reakci českobudějovického biskupa Vlastimila Kročila si lze přečíst ZDE. Zdá se, že závěrečná "hlubší argumentace" s odkazem na M. Kimmela pochází z pera Petra Dvořáka z Filozofického ústavu AV ČR, jednoho ze dvou českých signatářů Bratrského napomenutí papeže Františka.

Biskup Tomáš Holub tuto reakci na svém Twitteru přivítal těmito slovy:

"Velmi vítám fundovanou reakci mého spolubratra českobudějovického biskupa Mons. Kročila na můj příspěvek ke genderové diskusi v české kotlině. Těším se na pokračování! Je o čem diskutovat!"

Zajímavý příklad klidné a věcné diskuze týkající se především Istanbulské úmluvy a domácího násilí, okrajově také problematice genderu, je např. ZDE (Olomoucká kavárna).

Zdroje k tématu:

• Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilů vůči ženám a domácímu násilí
• Istanbulská úmluva na blogu Rovné šance + související dokumenty
• Gender lze od radikálních ideologií oprostit (Jan Spousta 22. 1. 2018)
• Společný pastýřský list biskupů ČBK k Istanbulské úmluvě (13. 5. 2018)
• Vyjádření některých církví ERC k Istanbulské úmluvě (7. 6. 2018)
• Istanbulská úmluva pohledem právničky - rozhovor s Veronikou Ježkovou (12. 5. 2018)
• Zpráva o vydání pastýřského listu s komentářem z Amoris laetitia (14. 5. 2018)
• Úvaha nad smyslem pastýřského listu našich biskupů (Pavla Holíková 15. 5. 2018)
• Kázání Mons. Petra Piťhy v katedrále sv. Víta (video z 28. 9. 2018)
• Text kázání Mons. Petra Piťhy ze stránek Kapituly sv. Vojtěcha
• Dominik Duka ke kauze svatováclavského kázání P. Piťhy (11. 10. 2018)
• Komentář Jana Cempera ke kázání Petra Piťhy (z 5. 10. 2018)
• Piťha lhal, církev straší lidi, říká aktivistka Aneta Petani (DVTV 19. 10. 2018)
• Můj istanbulský coming-out (vyjádření Petra Hrušky z 22. 10. 2018) Zdroj: FCB
• Sdělení k diskusi o Istanbulské úmluvě (Petr Piťha, bez datace)
• Komentář Jana Cempera ke "Sdělení k diskusi..." na webu Manipulátoři (z 22. 11. 2018)
• Komentář Daniela Soukupa ke "Sdělení k diskusi..." na webu ChristNet (z 27. 11. 2018)
• Komentář Daniela Soukupa ke "Sdělení k diskusi..." na osobním blogu (z 28. 11. 2018)
• Obchodníci se strachem - komentář Martina Holíka na Radiu Proglas (z 29. 11. 2018)
• Olomoucká kavárna: Istanbulská úmluva (video panelové diskuze z 29. 11. 2018)
• Gender: Je třeba odlišovat, ale ne oddělovat (vyjádření Tomáš Holuba z 30. 11. 2018)
• Křesťanská antropologie a genderová teorie (reakce biskupa Kročila ze 4. 12. 2018)
• Otevřený dopis církevnímu představiteli ohledně IÚ (Miloš Rejchrt, 5. 12. 2018)
• Gender je i pro křesťany: Dialog, porozumění, sebereflexe (J. Šotola, 10. 12. 2018)
• Vyjádření Tomáše Halíka k napomenutí od Dominika Duky (Aktuálně.cz, 11. 12. 2018)
• Prohlášení k napomenutí ze strany Dominka Duky (Tomáš Halík, 11. 12. 2018)

Kompletní text tzv. Istanbulské úmluvy najdete např. ZDE, související informace ZDE.

Pro základní orientaci jak v otázce násilí na ženách, tak v otázce "genderu", nabízíme slova papeže Františka z jeho exhortace Amoris laetitia (č. 53 - 57):

53. ... Třebaže je legitimní a správné odmítat staré formy „tradiční“ rodiny založené na autoritářství a také násilí, nemělo by to vést k pohrdání manželstvím, nýbrž ke znovuobjevení jeho pravého smyslu a k jeho obnově...

54. V tomto stručném pohledu na realitu bych rád zmínil, že ačkoli došlo k výraznému zlepšení v uznávání práv ženy a v její účasti ve veřejném prostoru, zbývá v některých zemích ještě mnohé vykonat. Ještě nejsou zcela vykořeněny některé nepřípustné zvyklosti. Především hanebné násilí, které je pácháno na ženách, špatné zacházení v rodinách a různé formy otroctví, které nejsou výrazem mužské síly, nýbrž zbabělé degradace. Verbální, fyzické a sexuální násilí, které je pácháno na ženách v některých manželských párech, odporuje samotné povaze manželského svazku.Mám na mysli vážné genitální mrzačení žen v některých kulturách, ale také nerovný přístup k důstojnému zaměstnání a na místa, kde se přijímají rozhodnutí. Dějiny překypují stopami výstřelků patriarchálních kultur, kde byla žena považována za druhořadou... Někdo se domnívá, že mnohé aktuální problémy nastaly v důsledku emancipace ženy. Taková argumentace „je falešná a nepravdivá. Je výrazem mužského šovinismu“. Identická důstojnost muže a ženy nás naplňuje radostí z toho, že jsou překonávány staré formy diskriminace a že se v rodinách rozvíjí styl vzájemnosti. A pokud vznikají formy feminismu, které nemůžeme považovat za adekvátní, obdivujeme rovněž působení Ducha ve zřetelnějším rozpoznávání důstojnosti ženy a jejích práv.

55. „V životě rodiny plní muž stejnou rozhodující úlohu se zvláštním důrazem na ochranu a podporu manželky a dětí. [...] Mnozí muži si jsou vědomi důležitosti své role v rodině a plní ji se specifickou kvalitou mužské povahy. Nepřítomnost otce závažně poznačuje rodinný život, výchovu dětí a jejich začlenění do společnosti. Jeho nepřítomnost může mít ráz fyzický, citový, poznávací a duchovní. Tento nedostatek zbavuje děti vzoru odpovídajícího otcovského chování.“

56. Další výzva vyvstává v různých formách ideologie obecně zvané „gender“, „která popírá přirozenou rozdílnost mezi mužem a ženou a jejich vzájemnost. Vykresluje pohlavně nerozlišenou společnost a vyprazdňuje antropologický základ rodiny. Tato ideologie zavádí výchovné projekty a legislativní usměrnění, jež prosazují identitu osob a citovou intimitu v naprosté oproštěnosti od biologické rozdílnosti mezi mužem a ženou. Lidská identita se ponechává na individuální volbě, jež se může časem i měnit.“ Je zneklidňující, že některé ideologie tohoto typu si nárokují odpovědi na určité, někdy pochopitelné aspirace, se snaží prosadit jako uniformní myšlení, které má ovlivňovat také výchovu dětí. Netřeba ignorovat, že „biologické pohlaví (sex) a sociálně-kulturní role pohlaví (gender) se mohou rozlišovat, stejně jako duše a tělo, ale nikoli oddělovat“ (Relatio finalis synody o rodině, 2015, 58)... Jednou věcí je pochopit lidskou křehkost či složitost života, druhou je přijímat ideologie, které oddělují dva neoddělitelné aspekty reality. Neupadněme do hříšného nároku zastupovat Stvořitele. Jsme tvorové, nejsme všemohoucí. Stvoření nás předchází a musí být přijato jako dar. Zároveň jsme povoláni střežit svoje lidství a to znamená především přijmout jej a respektovat tak, jak bylo stvořeno.

57. Děkuji Bohu za to, že mnoho rodin, které jsou daleké toho, aby se považovaly za dokonalé, žijí v lásce, realizují svoje povolání a postupují vpřed, i když třeba víckrát během cesty padnou. Ze synodálních úvah nevzešel nějaký stereotyp ideální rodiny, nýbrž oslovující mozaika tvořená mnoha různými skutečnostmi, plnými radosti, dramat a snů. Skutečnosti, které nám dělají starosti, jsou výzvami. Neupadněme do léčky vyčerpávat se v sebeobranných nářcích, místo toho, abychom probouzeli misionářskou kreativitu. Ve všech situacích "církev cítí potřebu vyslovit slovo pravdy a naděje. [...] Velké hodnoty manželství a křesťanské rodiny odpovídají hledání, jímž prochází lidský život." Četné těžkosti, které konstatujeme, jsou – jak prohlásili kolumbijští biskupové – "pozvánkou uvolnit v nás energie naděje a předávat je prorockými sny, přetvářejícími činy a představivostí dobročinné lásky."

pracovní překlad Amoris laetitia 
podle Radio Vaticana
(zvýraznění Petr Hruška)